Infekční peritonitida koček - FIP
Je infekční onemocnění virového původu, které je způsobeno koronaviry. Vyskytuje se hlavně u koťat a mladých koček do věku 2 let. Vyznačuje se většinou letálním průběhem s minimální šancí na terapeutický úspěch.
Kočky se nakazí nejčastěji přímím kontaktem se skrytým přenašečem (zvíře, které je infikováno, ale nedošlo u něj k rozvinutí klinických příznaků onemocnění), nebo k nakažení může dojít i nepřímo (kontaminované prostředí, misky, toaleta ...). Virus se může udržet v prostředí až po dobu 7 týdnů. Do organizmu proniká přes sliznice horních dýchacích cest a dutiny ústní. K primárnímu pomnožení viru pak dochází v epitelu tonzil a tenkého střeva. Již od druhého dne se virus může šířit orofaryngeálním sekretem a trusem. Onemocnění se dále rozvíjí v jedné ze dvou forem a to buď efuzní (vlhká forma) nebo neefuzní (suchá forma).
Efuzní (vlhká) forma - hlavními příznaky jsou nechutenství a horečka ( 39,5° C - 40,5° C ), která nereaguje ani na dlouhodobou léčbu antibiotiky. Častým příznakem je i zvětšení břicha a namáhavé dýchání s otevřenou tlamou, v důsledku hromadění tekutiny. Méně často se vyskytují zvracení, průjem a ikterus.
Neefuzní (suchá forma) - asi třetina pacientů trpí nystagmem, parézou, ataxií a kýváním hlavy do stran. Často bývají postižené i oči. Pacienti bývají vyhublí a mají příznaky postižení více orgánů. Palpačním vyšetření můžeme odhalit zvětšené ledviny, slezinu, játra nebo mezenteriální uzliny.
Pro stanovení diagnózy je potřebné udělat podrobné hematologické a biochemické vyšetření krve, které je vhodné kombinovat s imunologickými testy, které však sami o sobě neurčují diagnózu, jenom potvrdí nebo vyvrátí, zda se zvíře již v minulosti s danými viry setkalo. Neméně důležité jsou i klinické příznaky a definitivní diagnózu můžeme vyslovit až po kompletním vyšetření.
Bohužel terapie je jenom podpůrná a jejím úkolem je zmírnit klinické příznaky onemocnění. Pokud jsou klinické příznaky onemocnění již rozvinuté, je prognóza vždy nepříznivá.
Autor: MVDr. Lucie Černegová